Michaelská slavnost v Prokopáčku

Loučíme se s pozitivní energií letního sluníčka a společně s michaelským časem očekáváme kratší a temnější dny. Letní sluníčko už neprosvěcuje naše dušičky, je tedy třeba obrátit se k sobě samému a hledat světlo v sobě. Rozsvítit takové světlo není snadné, vyžaduje to vlastní aktivitu a hodně odvahy, které nám pomůže porazit vlastní obavy a strachy. Takové světlo nás pak bude chránit před rostoucí temnotou kolem nás i uvnitř nás.  

Michaelská slavnost je oslavou podzimu, úrody, hojnosti a odvahy dodává sílu a světlo pro nadcházející chladné a temné dny. Michaelská slavnost má předobraz v příběhu boje archanděla Michaela s drakem symbolizujícího temnotu nadcházejících sychravých a zimních dní. Nejen waldorfské školy tento příběh přetavují do skutečnosti po celém světě

Tradičně se slaví několik dní po sv. Václavovi, my však na oslavu čekáme ještě pár týdnů, kdy je počasí už opravdu sychravé a podzimní. Formy oslav se různí, nejčastěji je ale drak symbolem temnoty, která se přikrádá společně se zkracujícími dny. Téma temnoty ale může v některých pojetích odrážet i náš vnitřní svět. Každý máme v sobě nějakého toho draka, kterého bychom potřebovali trochu ovládnout, potlačit, vyhnat. Odkaz Michaela nám má být inspirací pro nalezení odvahy a světla, abychom mohli temnotu okolo i v nás prosvítit a překonat. Jedním ze symbolů slavnosti je často jablko, střežené drakem, které nám má dodat odvahu ho porazit.

V našem klubu ale věříme, že svět není jen dobrý nebo špatný, že každý člověk má v sobě světlé, ale i temné stránky a pokud chceme s temnotou v nás pracovat, je třeba ji nejdřív přijmout, jako součást naší celistvosti, podívat se jí zpříma do očí. Draka u nás tedy nezabíjíme, nepřemáháme ani symbolicky neodfoukáváme. Přijímáme jej, jako součást našeho života a se zvědavostí jej pozorujeme. Ono totiž už jen to, že se k drakovi vydáme, aniž bychom přesně věděli, co nás u něj čeká, vyžaduje dávku odvahy a to nám úplně stačí. :)

V průběhu týdne jsme se věnovali tématu strachu. Povídali jsme si o tom, čeho se bojíme a co nám pomáhá náš strach překonávat. Věnovali jsme se taky různým aktivitám, které posilovaly naši sebedůvěru. Bavili jsme se také o našem vnitřním drakovi, síle, která nás posouvá kupředu, ale může být také ničivá. Co nám pomáhá našeho vnitřního draka ovládat, tak, aby nám pomáhal?

Samotnou Michaelskou slavnost jsme začali ve společném kruhu, okolo podzimního oltáře hojnosti, do kterého jsme společně přispěli podzimními plody. Pověděli jsme si něco o odvaze a o nadcházející zimě. Každé dítě mělo předem vyrobený meč a plᡚť a cestou jsme získali štít utkaný ze slunečních paprsků, od našeho kamaráda, skřítka Prokopáčka. Na místě jsme měli prostor pro výrobu koruny z podzimních listů a procvičení našich rytířských dovedností (hod kruhu na meč, hod míče do obruče, balancování jablka na štítu). 

Kdo se cítil připraven, mohl se vydat do kopce k posvátnému kameni, kde byla ukryta dračí sluj. Drak byl ale zrovna na výzvědách v údolí, a tak nám jeho přítomnost připomínal vítr, který se zvedl vždy, když nad námi proletěl. Každý se vydal na cestu k drakovi sám, za doprovodu melodie "Slunce je štítem Michaela" na indiánskou flétnu. U dračí sluje si malý rytíř vzal jablko, které mu dodalo odvahu na nadcházející zimu a mělo mu připomenout jeho odvahu, kterou svojí cestou posílil. Některé děti se vydaly ke sluji váhavě a každou chvíli se otáčely, jestli na nás vidí, ale i ten, kdo se opravdu bál, nakonec k jablku došel a zpátky už se vracel s hrdým úsměvem. 

Tento rituál je důležitý hlavně pro děti, které jsou nové a pro všechny, pro které je začátek školního roku náročný. Pocit, že jsem něco zvládnul opravdu sám a překonal jsme se, dodá dítěti potřebnou odvahu pro překonávání dalších zkoušek, které ho v životě čekají.

Když si každý došel pro jablko, čekal nás Michaelský příběh, ve kterém jsme se dozvěděli, že měl Michael také velký strach, který mu pomohli překonat jeho přátelé sřítek, který mu věnoval štít ze sluneční paprsků a moudrá vědma, která mu darovala plášť z hvězd. Když došel Michael k drakovi, zjistil, že není ani trochu děsivý, jen smutný a naštvaný, protože nemůže spát. Zazpívali jsme mu teda ukolébavku "Halí belí" a draka jsme uspali. Ten nám předtím slíbil, že příště, až se mu bude něco dít, tak nás poprosí o pomoc.