Kronika klubu

Podzimní cesta do klubu

Cesta do klubu z Nádraží-Hlubočepy na louku se proměňuje a prodlužuje. Na zemi v ulici Hlubočepská, kterou každé ráno procházíme, nám někdy skoro doslova padají kaštany na hlavu. Než dojdeme na louku, mají jich děti nasbíráno v kapsičkách tolik, že jim téměř padají kalhoty. Čerstvě vyloupnutý kaštan je krásně lesklý, skoro až zlatavý a na dotek hebký. Je radost vyloupnout ho z pichlavé postýlky a uložit si ho do kapsy, jako dárek pro tatínka, nebo pro maminku. Cestou do klubu nás také provází několik ohromných kaluží, které se na podzim naplní a až do léta nevyschnou. Děti se u nich rády zastavují a užívají cupitání v holinkách. Tyto kouzelné boty – holinky nabízejí tolik potěšení -čvachtání v bahně, bezstarostnost na mokré louce, skákání do louží a brouzdání se. A taková velká kaluž je příležitost k radosti a hře. Když dojdeme na louku, zjišťujeme, že se nám louka mění před očima, hraje všemi barvami. Některé stromy už se začínají odhalovat, listy na zemi už vytvářejí peřinky pro živočichy, rostliny a půdu. Ranní mokrá tráva na louce nám připomíná, že léto je už opravdu za námi, a že je potřeba se tepleji oblékat a být vděční za každý paprsek sluníčka, který se probojuje ranním oparem a ž k nám a zahřeje nám ruce. V ranním kruhu často sluníčko zdravíme, abychom si připomněli, že je tu stále s námi, jenom nemá již takovou sílu. Všímáme si, že hmyz mizí a hledá si domečky na zimu. Louka již nebzučí, ale stává se tichou a klidnou.

 

Listopadové přípravy na zimu

A kde je teda ten sníh, když už tu byl svatý Martin? Zatím nám na čepice nic nepadá, ale louka už bývá některá rána bílá – pokrytá jinovatkou. Je to taková lehounká připomínka, že rukavice, čepice a šála se stávají nezbytnou výbavou pro pobyt venku. Sledujeme, jak se
příroda mění a že z barevného listí se stává hnědá peřinka, pod kterou se chovávají ježci, plazy, a některé kořínky a cibulky rostlinek. Jedna pranostika říká „Jaký listopad, takový březen.“ Můžeme si vyzkoušet, jaké máme pozorovací schopnosti a paměť a cit pro krajinu, abychom si v březnu mohli říci, zda to odpovídá, nebo se časy změnily. Týden jsme se věnovali svatému Martinu. Příběh o tom, kterak daroval plášť chudému žebrákovi, nás vedl k zamyšlení, co znamená pomoc. Pomoc druhým, pomoc místu kde žijeme, pomoc sobě samým a svým kamarádům. Na místech, která celý rok navštěvujeme, jsme vysbírali odpadky a ulehčili jsme přírodě. Celý rok z ní čerpáme náměty pro hry, její atmosféru, barevnost, pestrost a inspiraci, tak jsme rádi, že jsme jí to takto mohli oplatit. Povídali jsme si také o tom, jak si můžeme pomoci sami, když je nám zima. Teplý čaj, pohyb, sušené ovoce, teplá bunda, vlněné ponožky, pohanka, ohýnek to vše jsou dary přírody, které děti dobře znají jako pomocníčky v této půlce roku.  Chuť pomáhat nám přetrvává i do tohoto týdne, kdy sbíráme drobečky, které nám zbyly na dně krabiček a dáváme je ptáčkům do krmítka. V naší klubovně už při odchodu na vláček pátráme očima, kde co je, protože tma už se hlásí o slovo a připomíná nám, že přichází čas odpočinku, zamyšlení, rozjímání, blíží se advent, a po školce je prima si dát teplou večeři a vanu a odpočívat a nabírat síly na další den a nemít na sebe takové nároky, jako v té slunečné půlce roku. Zkrátka, žít v rytmu s přírodou.

Listopadové hřmění pšenici ve zlato mění.
Jaké povětří jest v listopadu, takové má býti měsíce března roku budoucího.
Jaký listopad, takový březen.