Kronika klubu

ŠKOLNÍ ROK 2021/2022

KVĚTEN

2. půlka

Ve druhé půlce května jsme se zaměřili na malá zvířátka, která jsou už teď v přírodě všude kolem nás – na hmyz. Podívali jsme se na tyhle malá zvířátka zblízka pod lupou, zkusili jsme si pojmenovat ty, které jsme na louce či v lese viděli a vyrobili jsme si krásné motýlky. Zkusili jsme si také zahrát na to, jaké to asi je být malým broučkem na louce.

Také jsme se společně zamysleli nad tím, jaký význam vlastně různí hmyzáci pro tento svět a přírodu mají.

Na konci května jsme začali pracovat na označování našeho klubu. Totemy, které na začátku tohoto školního roku označovaly naše oblíbená setkávací místa, jsou už pryč. Takže je načase vytvořit nové a označit také naši zahrádku a klubovnu, aby všichni kolemjdoucí poznali, kde sídlíme. V téhle práci však budeme moct pokračovat i během června, léta, ale i září.

V posledním týdnu května jsme také konečně uspořádali dlouho plánovaný výlet ke koním. Zajeli jsme do Chýnice, kde se děti mohly projet na dvou krásných velkých koních. Počasí nám sice moc nepřálo a trochu jsme zmokli, ale koně jsme si stejně užili.

Nám všem se projížďky moc líbily, takže doufáme, že budeme moci od září tento výlet zopakovat a snad se za koňmi podívají i další děti, které to v tomto školním roce nestihly.

1. půlka

Měsíc květen, ten je prima,

to už není vůbec zima!

Všechny stromy rozkvetou,

včely na ně přilétnou.

Letí z kvítku na kvítek,

z jabloně hned na šípek.

Pyl moc pilně sbírají,

med z něj potom dělají.

Jelikož je měsíc květen většinou spojován s láskou a emocemi, i my jsme se tomuto tématu věnovali v prvním týdnu. Společně jsme si pověděli, jaké emoce občas v životě zažíváme a jak se cítíme v různých situacích v klubu i mimo něj. Vytvořili jsme si „karty emocí“, které budeme mít v klubovně vždy k dispozici a bude možnost je kdykoliv použít a zkusit jimi vyjádřit to, jak se zrovna cítíme.

Také jsme zkoušeli různé emoce napodobovat, vyjadřovat je mimikou či postavením těla. Pověděli jsme si, co nám pomáhá, když jsme smutní, naštvaní nebo se třeba něčeho bojíme. A také jsme si řekli, co nám většinou zvedne náladu, co nás rozveselí nebo rozesměje.

Na začátku května k nám také zavítalo loutkové divadlo Zvoneček, které dětem a rodičům zahrálo hru O červené karkulce. Všem, kteří měli možnost divadélko zhlédnout, se moc líbilo, a my jsme se tedy se Zvonečkem dohodli, že bychom ještě nějaká další představení v budoucnu rádi viděli, takže příště přijedeme s Prokopáčkem přímo za nimi.

V druhém týdnu jsme si povídali o májových oslavách, o tom, co tento svátek znamená a jak se v různých městech i vesnicích Česka slaví. Pověděli jsme si také něco o bohyni Floře, které je na některých místech májová oslava podle tradice zasvěcena. Flora je bohyně květů a jara, někdy je také považována za bohyni plodnosti.

V pátek jsme v klubu vyrobili a postavili krásnou májku. Ořezali a oškrábali jsme vysoký kmen, z přírodnin jsme vytvořili veliký věnec, který jsme ozdobili trávou, květinami, lístky a barevnými stuhami. Májku jsme postavili na zahrádce klubu, takže nám po celý zbytek května bude dělat radost.

DUBEN

2. půlka

V druhé půlce dubna jsme se zaměřili na stromy, protože se od nich mnoho učíme, rádi po nich lezeme a díky nim je příroda na jaře krásně barevná. Pověděli jsme si, jaké stromy známe, zkusili je ztvárnit vlastními pohyby a připomněli si, proč jsou stromy pro přírodu a člověka důležité. A přišli jsme na opravdu spoustu důvodů, proč jsou stromy prospěšné a proč je dobré o ně pečovat.

Také jsme se prošli po našem okolí a zkusili nasbírat nějaké listy stromů a poté jsme se snažili zjistit, jaké stromy vlastně na naší louce rostou.

Poslední týden dubna byl magický a čarodějný. Celý týden jsme se připravovali na páteční čarodějný oheň na zahrádce našeho klubu. Vyrobili jsme si z klacíků košťata, ozdobené kouzelnické hůlky, uvařili jsme si lektvar na ohni, a hlavně jsme vyrobili jednu velikou čarodějnici, kterou jsme na páteční oslavě spálili.

Oslava na konci tohoto čarodějného týdne se moc povedla, opekli jsme si také na ohni spoustu dobrot, zazpívali si čarodějné písničky a společně se rozloučili s dubnem, abychom se už mohli těšit na ten následující, krásně barevný měsíc plný květin.

1. půlka

V dubnu se počasí projevilo přesně tak, jak jsme očekávali. Chvíli bylo krásně teplíčko, chvíli sněžilo a foukalo. Počasí nám i trochu změnilo plány na některé výlety, ale některé výlety jsme naštěstí zrealizovali. Například návštěvu Barrandovské knihovny, kde se dětem i průvodcům moc líbilo.

Také jsme se od začátku měsíce pečlivě připravovali na jarmark, který se na zahrádce našeho klubu uskutečnil 7. dubna. Na jarmarku jsme se sešli s rodiči i prarodiči dětí, s dětmi jsme si pomalovali vyfoukaná vejce, zahráli a zazpívali jsme si naše oblíbené písně a dali si domácí dobrůtky připravené od rodičů i průvodců.

V předvelikonočním týdnu jsme se samozřejmě věnovali přípravám a tvoření na Velikonoce. Vyzdobili jsme si klubovnu veselými velikonočními výtvory a uspořádali jsme další oslavu na zahrádce klubu. Tentokrát jsme si nabarvili vajíčka v kotlíku nad ohněm ve vodě s cibulovými slupkami a některá vyfoukaná jsme navlékli na stuhy a obarvili všemi možnými barvami.

I když je v dubnu počasí někdy trochu nevyzpytatelné, na naše oslavy nám zatím vyšlo krásné. Takže doufáme, že to tak bude i nadále a my se dočkáme krásného teplého dne na naši čarodějnou oslavu na konci dubna, kdy si zapálíme čarodějný oheň a zkusíme některé zvyky filipojakubské noci.

BŘEZEN

2. půlka

Březen nám v druhé půlce nachystal trochu chladnější počasí, ale my si přesto užíváme jaro a těšíme se opět na teplé dny. Už se taky připravujeme na sázení rostlinek. Ve čtvrtém týdnu března jsme si proto pořádně uklidili na zahrádce. Vypleli jsme záhonek, zahrádku uklidili a dali klíčit kopretiny a některé trvalky. Snad semínka nebudou překvapeny tou náhlou zimou a vyklíčí a my je potom budeme moci na zahrádce zasadit. V průběhu dalších jarních měsíců také zasadíme nějakou zeleninu a bylinky.

Poslední březnový týden se také nesl ve znamení příprav na jaro a loučení se se zimou. Vyprávěli jsme si totiž o tradici vynášení Morany. Společně jsme zjistili, že Morana, nebo taky Morena je figurína ze slámy, klacíků a dalších přírodnin, která symbolizuje zimu. Tím, že ji vyrobíme a poté vhodíme do řeky, se rozloučíme nadobro se zimou a přivítáme do našich životů teplo a světlo, zkrátka jaro. Morena je totiž bohyně zimy, proto se podle ní jmenuje i tato figurína.

My jsme si v klubu vyrobili spoustu malých Moren z přírodnin a za pokřiku všelijakých říkanek jsme je společně vhodili do potůčku, kolem kterého každý den chodíme.

Na konci března jsme stihli i výlet do ZOOkoutku Malá Chuchle, kam chodíme v teplejším počasí moc rádi. Teplo konečně přišlo, takže jsme mohli vyrazit. Některá zvířátka byla sice zalezlá ve svých úkrytech, ale přesto jsme viděli rysa, sýčka, veverku, lišku, muflony, divoká prasata a další zvířata českých lesů.

Byla zima mezi nama,

a včil už je za horama,

hu, hu hu, jaro už je tu!

Moranu nesem,

s velikým nosem.

Do řeky ji dáme,

Jaro přivítáme!

1. půlka

Březen nám začal tak, jak jsme si všichni v klubu přáli, sluníčko nám svítí a odpoledne je příjemné teplo. I když jsou rána někdy ještě mrazivá, příroda už se opravdu probouzí ze zimního spánku a je to všude kolem vidět. Ptáčci se vrací do Česka z teplejších krajin a zvířátka vylézají ze svých zimních úkrytů. A přesně o tom jsme si v Prokopáčku povídali v první půlce března.

V prvním týdnu jsme se zaměřili na ptáčky a zopakovali si nejen to, kteří z nich tady přes zimu zůstali a kteří se k nám vraceli z teplejších krajin. Ale také jsme si zopakovali jak který ptáček vypadá, aby se nám nepletla třeba žluna a žluva.

Na začátku března jsme také v Prokopáčku měli skvělý hudební workshop s panem Zdenkem Hladíkem. Ten k nám do klubu přivezl všelijaké hudební nástroje, které většina z nás viděla poprvé v životě. Děti si mohly poslechnout nebo i vyzkoušet hru na sitár, zpívající tibetskou mísu, tube bells neboli trubicové zvony a spoustu dalších nevšedních nástrojů.

Po skončení jarních prázdnin jsme se opět setkali v Prokopáčku ve třetím týdnu března a věnovali jsme se zvířátkům. Pověděli jsme si, co to vlastně znamená „březí“ a že v tomto a dalších jarních měsících začínají zvířátka zabřezávat. Zopakovali jsme si názvy mláďátek různých zvířat a také jsme je pantomimou předvedli.

Začali jsme se také pilně připravovat na jarmark, který se bude konat v Prokopáčku ve čtvrtek 7. dubna. Vyrobili jsme obrázky i s dřevěnými rámy, sádrové ozdobičky a další výrobky, které budou na jarmarku k prodeji.

ÚNOR

2. půlka

Ve druhé půlce února jsme se vydali za našimi oblíbenými místy Prokopského údolí a něco si o těchto místech řekli. Zjistili jsme, jak vzniklo jezírko, ke kterému tak rádi chodíme na výlet. Také jsme si přečetli o Prokopském údolí spoustu zajímavostí na informačních cedulích, které jsme cestou viděli – co se dřív v údolí těžilo, jaká zvířata tady dřív žila a jaké zkameněliny se ve skalách našly.

Vzhledem k tomu, že v našem údolí občas vídáme zvláštní kresby na skalách, povídali jsme si o tom, co jsou to nástěnné malby a zkusili jsme taky nějaké vytvořit. Použili jsme však pouze křídy, které déšť zase smyje, abychom neničili vzhled údolí.

V souvislosti s prozkoumáváním údolí bylo také důležité si říci, co to znamená „rezervace“ a co znamená, když je nějaké místo či rostlina „chráněná“. Pověděli jsme si, jak bychom se tedy měli v takové rezervaci chovat. Také jsme si ale řekli, jak je dobré se chovat v přírodě vždy, a to nejen pokud jsme v přírodní rezervaci.

Procvičili jsme si také náš rytmus a hru na hudební nástroje. Naučili se naši oblíbenou písničku „Je to datel nebo strakapoud“.

Na konci února jsme oslavili Masopust. Řekli jsme si, co vlastně tato oslava znamená a jak většinou probíhá. Někteří si vyrobily masky, někteří si je přinesly z domu. A v polovině týdne jsme oslavili Masopust společně s rodiči na zahrádce klubu. Namalovali jsme si obličeje, zahráli na hudební nástroje a udělali průvod k Semmeringu.

Masopustní veselice,

veselá je převelice.

Lidé vodí po vesnici,

medvěda i medvědici.

Tanči, tanči medvěde,

masopust se povede!

1. půlka

Na začátku února jsme v klubu oslavili náš oblíbený svátek – Hromnice. Jelikož jsou Hromnice svátkem začátku teplejší poloviny roku, společně jsme si řekli, na co se na jaře všichni těšíme. Řekli jsme si také něco o světle. Dny se totiž prodlužují, je více světla, a to znamená i novou naději.

Také jsme si vyrobili svíčky hromničky. Tyto svíčky jsou tradičně bílé, ale my jsme si je vyrobili trochu barevnější a veselejší. Jednu jsme také zapálili za oknem, což by nás mělo ochránit před hromy a blesky. Výroba svíček nás moc bavila, takže při nějaké další příležitosti to chceme určitě zopakovat.

Hromnice jsou také svátkem úklidu a očisty. Ať už jde o úklid domova, okolí, našeho těla či duše. My jsme si pořádně uklidili klubovnu a také jsme vyčistili naše okolí od odpadků. Také jsme si něco řekli o Perunovi – bohu blesků, hromů a bouře. Podle tradice totiž lidé pomáhali na Hromnice právě tomuto bohu. Říkalo se, že se na jaře rodí s prvním jarním zahřměním a pomáhá tak svrhnout vládu zimy. Lidé tedy pomáhali Perunovi „hromovat“. Vzali si sekery, kladiva a různá další nářadí nebo nádobí a bouchali do skály, stromů a země. My jsme si tuhle tradici také zkusili a zabouchali jsme co nejvíce do skály. Do stromů jsme samozřejmě bouchat nechtěli. U toho bouchání jsme si také pořádně zakřičeli a zahráli na různé hudební nástroje. Občas se totiž potřebujeme vybít a udělat pořádný rámus.

V druhém únorovém týdnu jsme měli také celkem nabitý program. Povídali jsme si o lidském těle, zahráli různé prstové a pohybové hry, pořádně jsme se protáhli a zacvičili si.

V polovině týdne nás navštívila maminka jednoho našeho dítka se svým pejskem, dělá totiž zvěrolékařku. A to bylo v klubu opravdu veselo. Dozvěděli jsme se spoustu věcí o psech a dalších zvířatech, která chodí k veterináři, zjistili jsme, jak takové vyšetření probíhá. Také jsme si pověděli, co pejskové můžou a co naopak nesmí jíst a samozřejmě jsme se hlavně pořádně pomazlili a vydováděli s naším čtyřnohým návštěvníkem.

Na konci týdne jsme navštívili sousedskou dílnu DOK 16, která se nachází na Smíchovské náplavce. Byli jsme tam v tomto roce již podruhé a doufáme, že ne naposled! Přivítala nás milá pracovnice a naše bývalá kolegyně z Prokopáčku Domča. V dílně jsme pracovali se dřevem, pilinami, korálky, přírodninami a dalšími materiály a každý si vyrobil skřítka, nebo nějaký jiný výtvor podle vlastních představ. Zkusili jsme si práci s různým nářadím, které ani v Prokopáčku nemáme, a užili jsme si skvělé tvořivé dopoledne.

ZÁŘÍ

1. – 17. 9.

Nový začátek dobrodružství

Září už je v plném proudu, a my v Prokopáčku jsme se opět setkali na naší známé louce, v naší klubovně a navštívili jsme naše oblíbená místa Prokopského údolí. S některými dětmi jsme se před letními prázdninami rozloučili a popřáli jim mnoho štěstí a krásných zážitků ve škole. Některé nové děti se přidali k našemu kolektivu a my se tedy pomalu seznamujeme a navzájem se poznáváme.

Léto zatím tak úplně neskončilo, takže si stále užíváme hřejivého sluníčka a vzpomínáme, kde jsme všude během prázdnin byli a co jsme zažili. Ale zážitky děti zažívaly nejen na výletech a dovolených. Spousta dobrodružství se také odehrávala v blízkosti naší klubovny a louky. během léta jsme měli v Prokopáčku také otevřeno, ať už při běžné letní docházce, nebo na Letních týdnech s programem. A všechny dny byly plné tvoření, zábavy nebo výletů.

Na prvním Turistickém týdnu se děti viděli s průvodkyněmi Beatkou a Štěpánkou a to byl zážitek pro větší děti a vášnivé turisty. V druhém, Hudebním týdnu si děti užily zábavu s průvodkyněmi Věrkou a Barčou a byl to samozřejmě týden nabitý hudbou a výrobou nástrojů. Třetí, výtvarný týden byl ve znamení zkoušení různých výtvarných technik s průvodkyněmi Andrejkou a Klárkou. A poslední týden, Pohádkový, zavedl děti do bájných míst pohádkových bytostí z celého světa a při tom je doprovázely kouzelné bytosti Štěpánka a Magdička.

Teď už ale brzy začne další krásné období roku – podzim. I když bylo na začátku září venku stále ještě parné počasí, příroda kolem nás se už začíná zbarvovat a my s dětmi tak máme krásnou kulisu pro začátek naší společné cesty. V prvním týdnu září jsme se podívali do různých koutů údolí a seznámili se se zvyklostmi a okolím klubu. Povídali jsme si také o pravidlech, která v klubu máme, a která nám všem pomáhají chápat, jak bychom se měli chovat k sobě navzájem, k přírodě kolem nás, nebo k pomůckám, které budeme během roku používat.

V druhém týdnu jsme si vyzkoušeli pohybové a hudební hry, a také jsme zkusili ztvárnit pravidla našeho klubu na papír. Vymysleli jsme nakonec tolik důležitých pravidel a tak krásně jsme je společně nakreslili, že budou díky tomu zdobit klubovnu i zahrádku, a my je tak budeme mít stále na očích.

A protože nyní také nastává období jelení říje a tito králové lesa předvádějí své paroží a sílu, pověděli jsme si i něco o nich a vyzkoušeli si také svoji sílu. Zkusili jsme si také na jeleny a další zvířátka zahrát a převést je co nejvěrohodněji.

Ve třetím týdnu září jsme společně pracovali na velice důležité věci – na totemech, které jsme umístili na různá pro nás důležitá místa v lese a na louce. Totemy jsme všelijak ořezali, upravili a ozdobili a tam, kde se teď nachází nám budou připomínat, že ani na louce nemůžeme utíkat úplně všude, kam se nám zlíbí. U těchto totemů na sebe budeme vždy čekat, budou to taková naše setkávací místa. A že se nám povedly! Ozdobili jsme je všelijakými kamínky, kaštany, kůrou, listy a dalšími přírodninami. Některé z těchto přírodnin sice nevydrží příliš dlouho a po nějakém čase opadají nebo se rozloží, my si ale budeme setkávací místa už pamatovat a tak se na louce neztratíme.

Podzim

Poslední květ na záhonku,

poslední zvuk ptačích zvonků,

poslední den u rybníčka,

poslední kuk do sluníčka,

které už je za horami,

to se loučí léto s námi.

20. – 30. 9.

Září už nám ukazuje svůj podzimní kabátek, listí ze začíná zbarvovat a rána jsou často chladná. Ale nám je přesto na louce příjemně, občas musíme vytáhnout čepice nebo i rukavice, ale teplíčko nás ještě úplně neopustilo.

Užili jsme si i babí léto, a protože tohle období je spojeno s poletujícími pavučinkami drobných pavoučků, i my jsme si zkusili takovou pavoučí síť postavit. Využili jsme na to klacky, šišky a lano a nakonec jsme vytvořili opravdu velikou síť a dozvěděli se i to, jak pavouci takovou komplikovanou věc vůbec dokáží postavit.

Využili jsme také ke hrám podzimní plody, které už jsou kolem nás na stromech a na zemi. Pochutnali jsme si na výborných domácích jablíčkách, která dozrála na zahrádce jedné z našich průvodkyň – Věrušky. Také jsme posbírali různé popadané kaštany, lístky a šípky a vyzkoušeli s nimi podzimní tvoření.

Také jsme oslavili podzimní rovnodennost, která byla 22. září. Pověděli jsme si, co to vlastně rovnodennost znamená a kolikrát za rok ji slavíme. No a pak jsme postavili takový malý oltářík, něco jako svatyni pro bohyni podzimu. Přečetli jsme si legendu o bohyních zimy (Moreně), jara (Vesně) a léta (Živě). A podle legendy jsme zjistili, že vlastně žádná bohyně podzimu není, nebo alespoň nemá jméno. My jsme ale přece jen bohyni podzimu oslavili a poděkovali za všechny plody a přírodní krásy, které kolem sebe díky podzimnímu období vidíme.

Na konci září jsme si také něco pověděli o svatém Václavovi – patronovi naší země. A protože Václava vychovávala jeho babička Ludmila, pověděli jsme si něco i o našich babičkách a také dědečcích. Vyrobili jsme jim malé dárečky nebo nakreslili obrázky. Konec září se u nás v klubu také nesl ve znamení hudby a rytmu. Vyzkoušeli jsme si všelijaké známé i neznámé nástroje, jako třeba cajon (kachon). Zahráli a zazpívali jsme naše oblíbené písně a to jsou vždy činnosti, které nám zvednou náladu a rozproudí energii.

ŘÍJEN

1. – 15. 10.

Máme rádi podzim

Říjen nám začal moc krásně, a to Dnem otevřené branky spojené s bazárkem. Přišli se na nás podívat rodiče s dětmi, kteří hledají pro své ratolesti lesní školku, a k našemu opravdu milému překvapení nás navštívilo i pár dětí a rodičů z let minulých. Vybraly se finance alespoň na část pergoly, kterou plánujeme na jaře stavět na naší zahrádce.

Většinou však jde výtěžek z našeho bazárku na nějakou neziskovou organizaci starající se o zvířata. V minulých letech to byly většinou Dočasky De De, které pečují o opuštěné pejsky a kočky. No a protože je podle nás důležité pomáhat zvířatům a také lidem, kteří o ně pečují, celý první týden října jsme si povídali o pomoci. Jak můžeme pomoci lidem a zvířátkům kolem nás a také jak si pomáháme mezi sebou v klubu.

Také jsme pozorovali zvířátka, která se kolem nás objevují, pozorovali jsme jejich stopy, vyrobili si zvířátka z kaštanů a zkusili si i nějaká poskládat z papíru.

V tomto chladnějším období také rádi rozděláváme oheň na zahrádce, což nás krásně zahřeje, můžeme si díky tomu procvičit jemnou motoriku a uvařit si něco dobrého.

Druhý týden října byl ve znamení ptáčků, kteří odlétají na podzim do teplých krajin. Povídali jsme si o těch, kteří od nás na nějaký čas odlétají, i o těch, co zůstávají a jak si v zimě shání potravu. Poskládali jsme si krásné vlaštovky, zkusili některé ptáčky napodobit – ať už pohybem nebo zvuky. Vyrobili jsme si také jednoduché dalekohledy, kterými jsme zkusili ptáčky pozorovat.

Venku už je taky pěkně sychravo a my se musíme umět během dne zahřát. Proto hrajeme různé pohybové hry ať už s tematikou ptáčků nebo jiných zvířátek.

S dětmi v klubu Prokopáček si také rádi zvelebujeme naše okolí, proto jsme se v říjnu pustili do úklidu odpadků v údolí a zdobení naší klubovny podzimními výrobky a dekoracemi.

Jiří Žáček: Podzim

Na obloze tiše čtu si:

na jih odlétají husy.

Na zahradě za úvozem,

jablíčka už zvoní o zem.

Na polích podzim hospodaří,

k večeru si mlhu vaří.

18. – 29. 10.

 

Druhá polovina října byla v našem klubu ve znamení oslav a vítání studené půlky roku. Pověděli jsme si, jak se na podzim zahřát, abychom to venku zvládli a nezmrzly nám prstíky. Naštěstí máme v zásobě velikou spoustu oblíbených pohybových her, které nás krásně zahřejí a rozdovádí.

I když je venku veliká zima a nebo hodně prší, můžeme si zacvičit v klubovně a tím se krásně zahřát a protáhnout si tělo po dopoledním výkonu. A že jsme měli toho výkonu hodně. Vyrazili jsme na výlet do všech našich oblíbených míst v Prokopském údolí – na mravenčí louku, ke kozičkám, do jeskyně. Někde nás krásně hřálo sluníčko a někde jsme si všimli ohnišť, která před námi vytvořili lidé, aby se také v přírodě trochu zahřáli.

Významnou roli pro nás v chladném období hraje oheň. Může nám krásně posloužit k ohřátí, usušení mokrého oblečení a uvaření oběda. Ale musíme si u něj také dávat dobrý pozor. Říjen pro nás tedy byl i měsícem učení se o tomto živlu – jak oheň rozděláváme, jak se kolem něj pohybujeme a na co musíme dávat pozor.

Na konci října jsme oslavili náš oblíbený svátek, Samhain. Je to keltský svátek, kterým jsme se rozloučili s teplejší půlkou roku a přivítali tu studenější. Ze Samhainu vychází dnes více známý Halloween a také Dušičky. Proto jsme si také vydlabali a vyřezali dýně, ozdobili si zahrádku krásnou podzimní výzdobou, a společně jsme tento den oslavili i průvodem s rozsvícenými dýněmi. Oslava se opravdu vydařila a my jsme měli velikou radost, že jsme se mohli takto setkat po dlouhé době všichni společně i s rodiči.

A teď už se opět těšíme na listopad, sychravý měsíc, ve kterém si budeme užívat dalších podzimních radovánek a chystat se na zimu.

LISTOPAD

1. – 13. 11.

Listopad nám začal krásně, počasí nám stále přeje a občas ještě i vyleze hřejivé sluníčko. Ale je to taky větrný a deštivý měsíc. Čím dál víc nám teď v listopadu zalézá chlad pod kabátky, a tak už rukavice, šály, čepice a teplý čajík patří mezi naši základní výbavu.

V prvním týdnu jsme si povídali o dracích. Kde asi žijí, jak vypadají a jaké mají magické schopnosti? Provětrali jsme také naše létající draky, kteří čekali na další podzim v klubovně po celý rok. Ale také jsme si vyrobili nového, našeho vlastního draka. Ne však jen velkého draka na létání, také jsme si poskládali spoustu malých dráčků z papíru. No a tento týden byl pro nás i týdnem výletovým. Navštívili jsme nedalekou jeskyni a porozhlédli se, jestli se tam nějaký ten drak neukrývá. Také jsme vystoupali na vrcholky nad Prokopským údolím, kde jsme měli krásný výhled do širého kraje.

V druhém týdnu listopadu jsme oslavili svatého Martina, který údajně přijíždí na bílém koni. K nám sice na bílém koni nepřijel, a tak si budeme muset na sníh ještě počkat, ale přesto jsme jej oslavili. Pověděli jsme si o zvycích, které jsou se svatým Martinem spojovány. Jeden z těch zvyků je i výroba lucerniček, se kterými se poté dělají průvody. My jsme sice průvod nedělali, ale lucerničky podle našich představ jsme si přesto vyrobili, aby si ji mohl každý vystavit doma a zapálit svíčku.

Jelikož za nedlouho přijde zima, začali jsme také pracovat na zazimování zahrádky. Musíme ji uklidit, shrabat listí, naštípat zbylé dřevo, abychom měli v zimě čím topit.

A v půlce druhého týdne jsme si udělali krásný výlet do DOK16, což je sousedská dílna na Smíchovské náplavce. Uvítala nás v ní jedna naše bývalá průvodkyně, Domča. Děti si vyzkoušely různé nástroje, které se používají při práci se dřevem. Vyrobili si skřítky a všelijaké další předměty a my už se těšíme, až se tam opět podíváme s těmi, kdo se tentokrát zúčastnit nemohli.

15. – 30. 11.

Druhá půlka listopadu se nám vyvedla stejně tak, jako ta první. Podzimní sluníčko už ustupuje a často je zataženo a sychravo. Ale my v Prokopáčku máme rádi i takové počasí. Když jsme pořádně oblečení a máme s sebou v termosce teplý čajík, chlad nám náladu nezkazí.

Ve třetím týdnu listopadu jsme měli velice zajímavé téma, povídali jsme si o lese – o našem druhém „domově“. A nejen o lese, také o houbách, které se v něm vyskytují. Sezóna sběru hub je sice dávno za námi, ale my jsme o nich stejně zjistili zajímavé věci. Například, že houby mají pod zemí zvláštní síť, díky které spolu údajně komunikují. A nejen to, houby fungují v lese jako takoví čističi. Rozkládají věci spadlé ze stromů a keřů na zem a tím likvidují nečistoty. Bez nich by byla v lese na zemi spousta listí, jehličí a dalších věcí a možná bychom tudy ani nemohli procházet.

Zkusili jsme si nějaké hříbky nakreslit a také se naučit nové názvy, které někteří z nás předtím neznali – např. kotrč.

V posledním listopadovém týdnu jsme se pomalu připravovali na prosinec – na zimu a chlad. A stejně tak, jako my lidé se připravujeme, tak i příroda a zvířata se ukládají k spánku. Dozvěděli jsme se názvy všelijakých zvířátek, o kterých jsme ani nevěděli, že se v zimě k spánku ukládají.

Přečetli jsme si něco o rybách a o tom, jak se některé z nich zahrabávají do bahna na dně rybníku, nebo si udělají na dně důlek a v něm přečkávají zimní měsíce, kdy je voda na hladině zmrzlá. Také jsme zjistili, jak vlastně zvládají zimu žáby. Ty se také zahrabou někam do bahna, pod zem, některé pod kameny ale i do jeskyní či sklepů. Přitom sníží svou aktivitu a tělesnou teplotu. A zjistili jsme také velice zajímavou věc o ropuchách – ty se totiž mohou dožít až 40 let! Většinou se však dožijí mnohem méně kvůli predátorům a také působení člověka.

Jelikož už v těchto týdnech začíná mrznout, vymýšlíme spoustu her a cvičení na zahřátí. Také se vydáváme na výlety po okolí, abychom si prohýbali tělíčka a nemrzly nám prsty u nohou a rukou.

Konec listopadu už slavíme ve vánoční atmosféře, jelikož adventní čas letos přišel už v tomto měsíci. Už se moc těšíme na období klidu, sněhu, vánočních vůní a pohody.

Básnička o lese

Les má spoustu různých stromů,

tráva, mech a keře k tomu.

Les má listí, jehličí,

do lesa moc nefičí.

PROSINEC

29. 11. – 10.12.

Prosinec naštěstí přináší to, co všichni na zimě milujeme – chladivý a bělostný sníh. I když konec listopadu a začátek prosince byl docela teplý, přesto jsme se mohli na pár dní potěšit i bílou krajinou.

Na konci listopadu jsme si v klubu vyrobili adventní věnec z přírodnin, které jsme našli venku a z ozdůbek, které si každý rok schováváme v klubovně. Advent je každoročně období, na které se v klubu moc těšíme. Celý měsíc hrajeme a zpíváme vánoční a mikulášské koledy, tvoříme vánoční výzdobu do klubovny, zapalujeme před každým obědem svíce na adventním věnci.

Je to také čas zastavení se, přemýšlení nad tichem a vánočními přáními. Pokaždé, když společně rozsvěcíme svíčku na věnci, všichni se utišíme a něco si přejeme. Nebo jen tak koukáme na plápolající plamínek.

Také si povídáme o tom, co si moc přejeme. A zkoušíme to nakreslit, či namalovat. Zkoušíme ztvárnit vánoční stromeček, který je podle našich představ a přání.

Teď už pomalu přichází Vánoce a s nimi přípravy na naši besídku. Takže doufáme, že snížek nám ještě nějakou dobu vydrží, a i kdyby nevydržel, užijeme si zbytek prosince stejně, jako jeho začátek.

13. – 22. 12.

Na Vánoce jsme se v klubu chystali stejně, jako kdekdo doma. Klubovna se nám zaplnila vánoční výzdobou – vločkami, větvičkami, andílky a papírovými řetězy. Trénujeme koledy a vánoční básničky a vyprávíme si naše oblíbené vánoční příběhy a pohádky. Třetí prosincový týden se nesl ve znamení pohádek, proto jsme si přečetli některé krásné zimní a vánoční pohádky, které jsou ukryté v naší knihovně, a vyprávěli jsme si i ty, které v knihovně nemáme a patří mezi naše oblíbené.

Velkou část předvánočního času jsme také věnovali přípravě na vánoční besídku, na které jsme se letos rozhodli s dětmi zahrát stínové divadlo. Pilně jsme proto s dětmi připravovali kulisy a trénovali jsme jak bude takové divadélko vypadat. A protože byly součástí našeho představení i koledy, učili jsme se hrát a zpívat i je.

V posledním týdnu před Vánoci jsme si už zapálili všechny 4 svíčky na našem přírodním adventním věnci a každý si přitom něco přál. Snad se všem ta přání během Vánoc splnila! A krásným zakončením tohoto kalendářního roku byla společná besídka, která se odehrála na zahrádce klubu. I přesto, že byla opravdu třeskutá zima, bylo to opět krásné ukončení dalšího roku. Představení se nám povedlo, nikdo z nás nezmrznul a tak jsme si mohli popřát krásné svátky, předat si pár drobných dárečků, zazpívat si vánoční i jiné písničky a s klidem se vrátit domů k našim rodinám. A v novém roce se těšíme na nová dobrodružství a snad i na další zasněžené dny!

Vrabec v zimě

Bědoval vrabčák na zimu,

škoda, že nemám peřinu!

Zebou mě nohy, studí mě nos,

protože skáču i v zimě bos.

LEDEN

3. – 14. 1.

Tenhle mrazivý měsíc jsme začali kouzelným povídáním o Třech králích a Betlémské hvězdě, za kterou putovali. Jak vůbec taková hvězda opravdu vypadá? A jak vypadá kometa? Tu se nám podařilo ztvárnit z přírodnin u našeho oblíbeného stromu, Lípy.

V tomto týdnu jsme také zjistili, jaké dary přinesli tito králové do Betléma, řeč byla tedy hlavně o kadidle a myrze. Vklbu jsme si obojí nahřáli na kamnech a vnímali vůni, která se tak roznáší po celé naší klubovně. Kromě čichu jsme trénovali také chuť a zkoušeli jsme se zakrytýma očima ochutnávat různé pokrmy a hádat, co dobrého to asi je. Tyhle hry nás opravdu bavily, stejně tak jako trénování krájení ovoce, zeleniny a dalších dobrot.

Celý tento měsíc se nese v duchu trénování našich smyslů, jelikož jsou pro nás všechny důležité v poznávání a vnímání okolního světa. Takže po čichu a chuti jsme v druhém týdnu ledna trénovali také sluch. Zkoušeli jsme se v přírodě pohybovat tiše a ostražitě, tak jako se v přírodě pohybují zvířátka, aby slyšela blížící se nebezpečí, nebo aby našla něco k snědku. Zahráli jsme si všelijaké sluchové hry, a také jsme něco v lese pro zvířata vyrobili. Byly to dvě krmítka pro ptáčky a krmelec pro větší zvířata v lese. Takovou pomoc zvířátkům v zimě se snažíme dělat každoročně a doufáme, že to naši lesní a luční přátelé ocení.

Pohybovat se v přírodě v tichosti nám ale ještě moc nejde, takže budeme muset dál trénovat 🙂

17. – 28. 1.

Ve druhé polovině ledna jsme pokračovali v tréninku našich smyslů – konkrétně zraku a hmatu. Ve třetím týdnu ledna jsme společně přemýšleli nad tím, jak asi v takovémto chladném období žijí pod vodní hladinou ryby a další živočichové. Děti v klubu už dávno ví, jak takový zimní podvodní život vypadá – že se některé rybičky zahrabou do bahna na dně a tam zimu přečkají. A taky, že na zamrzlých rybnících jim rybáři kopou do ledu díry, aby mohly rybky dýchat.

Řeč byla však i o rybkách a vodních živočiších, kteří žijí ve slané vodě, a u nás se nevyskytují. Ten, kdo byl někdy u moře, nějaká taková zvířata už viděl. Třeba i zvláštní mořské ježovky, nebo hvězdice. A také jsme zkusili nakreslit žraloky, velryby a narvaly. Zjistili jsme, že narval je takový podmořský jednorožec!

No a cestou k našemu oblíbenému jezírku nás zastihla zvláštní bouře, tedy skoro bouře. Nejdřív to vypadalo, že prší, potom začala sněhová chumelenice a nakonec padaly i kroupy. I takové počasí někdy musí děti a průvodci v lesním klubu překonat a my jsme to naštěstí nakonec zvládli, i když to některým nebylo zrovna příjemné!

V posledním týdnu ledna jsme měli naplánované všelijaké mrazivé pokusy s vodou a ledem. Bohužel i příroda nás někdy překvapí a veliký mráz a sníh se nekonal. Proto plánované pokusy a mrazivé hry necháme na jindy a budeme doufat, že ještě mrznout začne.

Přeci jen jsme si však trochu toho bobování a sněhového hraní v lednu užili. A doufáme, že ještě nasněží.

Zahráli jsme si také všelijaké hry na trénink zraku a taky různá hmatová cvičení. Pořádně jsme potrénovali i jemnou a hrubou motoriku, když jsme si vyrobili zimní venkovní sedačku. Ta se staví z klacíků, větviček a trávy. Vše se naskládá na zem do tvaru kruhu a na takovéto venkovní sedačce potom můžeme sedět při svačince a nejen, že na sebe všichni hezky vidíme, ale také nám není při sezení taková zima, když je venku mokro a mráz.